>We don’t care if you care for the mob…

by Frost

>Kupovat (a stahovat) diskografie je ošemetné. Sám za sebe musím říct, že jsem absolvoval příliš mnoho debat o tom, jak se nejrůznější kapely zkazily. Přijde mi to od nás, posluchačů a fanoušků, unfair.

Z mých vlastních skromných zkušeností vím, co obnáší dát dohromady schopnou skladbu se vším všudy, natož ji nahrát. A když to všechno vynásobím deseti až patnácti, vychází mi poměrně slušná porce práce, kterou nejde „vokecat“, která se prostě musí udělat. A to samozřejmě nepočítám práci ve studiu po nahrání, i když ta je většinou stejně důležitá jako to všechno před tím. Prostě nahrát (a vydat) slušné album je obrovská spousta práce a času.

A teď přichází pointa – ten čas, který stráví kapela nahráváním, není vytržen z kontextu jejich životů. I když je to pro nás odosobněné, protože známe jenom finální produkty, muzikanti mají také své životy. Mají své radosti i strasti, své sny, své lásky, svá zklamání, mánie, deprese, problémy s drogami, domácí zvířata, pocity vykořenění, prostě všechno jako my. Jenže my jim to nejsme schopni přiznat.

Problém fanoušků a posluchačů je v tom, že většina z nich (z nás) zamrzne v tom okamžiku, kdy slyší první věc, která se jim (nám) líbí. Zaškatulkujeme tu kapelu, zařadíme si jí do té správné přihrádky, a tím jí vezmeme život. Každá další věc, která se bude stylově lišit od té první, nám bude nepříjemná. Budou nás napadat myšlenky o zaprodání se a o podvodu na fanoušky a spousta dalších ošklivých věcí. Jenže zapomínáme na jednu důležitou věc.

Oni také dospívají a stárnou, stejně jako my.

My si bereme své oblíbené kapely jako pevný bod, jako to, co definuje období našeho života, něco, co si jasně spojujeme s určitou dobou. Ale je to skutečně tak? Je doopravdy možné se zlobit na kapelu, která hrála tak působivé punkově-budovatelské písně, když jim bylo dvacet, že dnes, o třicet let později, mají ve své tvorbě jiné priority? A možná ani ne jiné priority, jako spíš výrazové prostředky?

Ba ne, diskografie jsou ošemetné. Na jednu stranu je krásné, že si člověk může poslechnout ten vývoj kapely, ale na druhou stranu si ho musí uvědomit. Musí si uvědomit, že v době, kdy ta která kapela nahrávala svoje první album, byly pravděpodobně naprosto zásadně odlišné podmínky, než při albu posledním. Musíme si uvědomit, že dvacet let aktivní kariéry je strašně dlouhá doba, za kterou se toho hodně změní.

Proto prosím – posuzujme tvorbu v kontextu doby. Uděláme tím laskavost nejen autorům a interpretům, ale v první řadě sobě.

contact