Bláznivé klišé? Ale no tak…

by Frost

>Musím uznat, že i když jsem se nákupu nové televize celkem statečně a dlouho bránil, s půlročním odstupem to hodnotím jako vydařenou investici. Ani tak nejde o to, že je nová, větší a lepší, než ta stará, protože já toho na ní zase tolik nenakoukám, pravým důvodem je to, že mi ukázala kouzlo skryté pod tajuplnou zkratkou HD. Vždycky jsem patřil k zastáncům názoru, že filmy se dělí na dobré a špatné, a že ty dobré se poznají za to, že je stojí za to vidět v jakékoliv kvalitě. Nevím, jestli stárnu, stává se ze mě snob, nebo co se vlastně děje, ale najednou to nevidím tak radikálně. Vlastně je to s podivem, protože jsem vlastně vždycky zastával názor, že forma je stejně důležitá jako obsah. Nicméně v této oblasti zřejmě zapůsobil fakt, že kvalita průměrného televizního vysílání je poměrně strašlivá a dvd kvalita je na spodní hranici koukatelnosti. Nicméně filmy v HD jsou obrovský rozdíl a musím říct, že si je opravdu užívám. A paradoxně možná ještě víc při sledování na notebooku, protože to je sleduji poměrně zblízka a detaily jsou prostě úžasné. A tím se dostávám k tomu, o čem jsem chtěl vlastně psát.

Posledním filmem, který jsem v HD dokoukal, je film Crazy Heart režiséra Scotta Coopera. V hlavní roli Jeff Bridges, který za tento výkon dostal Oscara (film získal ještě druhou sošku za titulní píseň). Nehodlám psát recenzi, protože to za prvé neumím a za druhé jich už bylo napsáno dost. Film samotný není svým příběhem ani zpracováním nijak převratný, příběh country písničkáře Bada Blakea je vlastně klasické klišé – svá hvězdná léta má už dávno za sebou a problémy utápí v chlastu, pak potká někoho, kdo mu změní život a tak dále, a tak dále. Je to také zároveň něco, co je filmu nejčastěji vytýkáno. Cena Akademie pro Jeffa Bridgese je považována vlastně za celoživotní dílo, protože tato role není v jeho repertoáru vlastně ničím výjimečná. A to je právě ten názor, se kterým si dovolím nesouhlasit.

Jeff Bridges tuto roli ztvárnil naprosto dokonale a Oscara si za ní zaslouží plným právem. Nejen, že je v celém filmu jenom velmi málo scén, ve kterých by nebyl, ale hraje naprosto civilně a přesvědčivě. V tom mu ovšem vydatně pomáhá vydařený scénář, jehož (alespoň pro mne) největší kvalitou je právě fakt, že se v něm nic podstatného neděje. Nestanou se žádné dějinné zvraty, konec je očekávaný tak napůl, všechno je takové civilní, obyčejné. Díky tomu ovšem příběh, ač smyšlený, působí velmi uvěřitelně a dává právě Jeffovi Bridgesovi možnost celý film neskutečně táhnout. Ne, že by ostatní herci nějak zaostávali – Robert Duvall, Colin Farrell a hlavně Maggie Gyllenhaal nejsou samozřejmě žádná béčka, ale je jasné, že hlavní hvězda celého mejdanu je jenom jedna.

Celý film se sice točil kolem alkoholu, ale jeho pointa nespočívala v alkoholismu a bojem s ním. Jeho pointa spočívala v tom, že to není alkohol, kdo je schopen zničit hvězdu, ale žití v minulosti, které nenese nic dobrého. Proto také žádné zvraty, proto vlastně nic zvláštního nebo neobvyklého, byl to příběh tisíců zahořklých lidí, kteří nevidí ze svého těžkého údělu cestu ven. A protože taková nálada někdy přepadá každého z nás, doporučuji film Crazy Heart ke zhlédnutí, protože svým reálným a uvěřitelným podáním ukazuje naději, že i když třeba všechno nevyjde tak, jak si představujeme, nebo uděláme nějaké chyby, budoucnost není ani dobrá ani špatná, ale taková, jakou žijeme přítomnost.

Mimochodem, film je naprosto bezpodmínečně nutné vidět v původním znění, pochopíte proč.

P.S.: Při psaní tohoto postu o country zpěvákovi ke mně zdálky doléhají české “country” písně z místního tanečního parketu, na kterém se právě odehrává tradiční country bál. Když si uvědomím, že pro naší populaci je synonymem country Frankie Dlouhán a Rosa na kolejích, pak mne to nutí pouze k úsměvu a přidáním dalšího pomyslného bodíku filmu.