Někdy je nic lepší než něco

by Frost

Už dlouhou dobu přemýšlím nad jednou věcí, která mi nedá spát. „Nedá spát“ není úplně to pravé slovo, protože já spím poměrně dobře, ale pravda je, že je to jedna z věcí, o které přemýšlím často při usínání.

Jedná se o sociální kontakty.

Trápí mne to, že se poslední dobou stýkám stále se stejnými lidmi. U některých mi to nevadí, vlastně mi to nevadí u nikoho, všechny rád vidím, ale vzhledem k tomu, že poslední dobou se můj okruh známých zúžil ze „škola/práce“ na „škola“, jsou debaty poněkud monotematické. Vlastně když se s někým setkám, řešíme většinou školu nebo práci – což by tak moc nevadilo, kdyby to nebyla pořád moje škola a moje práce. Jenže to se asi těžko změní samo od sebe…

Přemýšlím, kde sehnat nové sociální kontakty. Už jsem dávno vyrostl z toho, že je potřeba si hledat milenky na šukání, ale pravda je, že jsem tak nějak bezradný. To, co fungovalo před lety, již dávno nefunguje. Chaty jsou out – já sám mám mnoho přátel z nejrůznějších chatů a podobných služeb, ale dneska? Nesmysl. Kam dál? V práci se dívat nemůžu, tam mám pocit, že už jsme si všechno řekli. Mimo práci nemám moc kam; do hospod nijak zvlášť nechodím, žádné kolektivní aktivity neprovozuji a kdybych měl milenku, dal bych si sakra pozor, aby nás nikdo neviděl. Takže?

Takže nic. Připadám si ztracen v tomto světě, a i když je občas příjemné si jen tak plout nejistotou, čas od času potřebuji nějakou kotvu, nějaké pevné místo, kde se budu moct v klidu nadechnout a pokračovat dál. Miluju důležité a zásadní rozhovory zdánlivě o ničem – formují můj světonázor, se kterým nejsem nikdy spokojený. Ale i samotný relax v přítomnosti někoho inspirativního má svou cenu.

Potřebuju prostě na chvíli vypnout.

service