#drunkpost

by Frost

Miluju.

Trochu mě to děsí, protože se to vůbec nehodí. Visí to ve vzduchu, stéká to po mě v podobě kapek potu a odpařuje se to zpět do vzduchu, ze kterého to kondenzuje zase zpět.

Nechci.

Nechci nic vědět, i když mě to nevědění trápí víc, než jsem kdy tušil. Energii čerpám z televize, neposlouchám, nedívám se, ale cítím, jak mne dobíjí.

Paradox?

Vlastně ani ne. Člověk musí umět čerpat energii kdekoliv se mu nabízí.

Přemýšlím o tom, o čem se vlastně moc přemýšlet nedá – není o čem. Hypotézy? V čem mi pomůžou?

Prosím, miluj mě.

I když to nejde.

mail