Potemnělým průchodem procházejí přízraky - nejsou samy sebou, nežijí. Jsou vedeny za ruku a čekají, až je opustí; teprve pak začíná život. Změna přichází se světlou chodbou, jako by nažloutlé linoleum vlévalo novou krev do vyčerpaných žil. Návyky zažité z domova rychle mizí a na jejich místo nastupují zákony džungle. Po přízracích tančí odlesky z barevných vitráží. Ti, co je vedli, je nevidí - otočí se a rychle mizí zpět do svého světa spokojeni s tím, jak svědomitě plní svůj úděl. Malé postavy navlečené jak cibule vyvolávají v mysli neodbytnou otázku - když je teď nad nulou, v čem budou chodit v zimě?