Člověk je tvor líný a vynalézavý. Tyto dvě vlastnosti ruku v ruce ujdou dlouhou cestu. Jedna bez druhé sice funguje, ale teprve společně dostávají smysl. Líný a nevynalézavý tvor nakonec vymře, oproti tomu tvor vynalézavý a činorodý často zemře na následky nekonečných experimentů. Oba druhy lidstvo potřebuje, ten první, aby krotil ten druhý, ale největší pokrok přináší samozřejmě druh třetí, kombinovaný. Do něj patří například Marin Soljaĉić z Massachusetts Institute of Technology (MIT). Ten byl zřejmě natolik frustrován svým neustále vybitým mobilním telefonem, že se rozhodl vynalézt způsob přenosu energie na dálku.

Ne, že by to byla nějaká novátorská myšlenka, to opravdu ne, ale implementace nová je. A co nová - hlavně je funkční. Využívá 180 let známou metodu elektromagnetické indukce obohacenou o princip elektromagnetické rezonance. Principu, že předměty naladěné na stejnou rezonanční frekvenci si celkem jednoduchým způsobem mohou předávat poměrně významné možství energie. Týmu z MIT se podařilo rozsvítit 60W žárovku přes celou místnost. Zdá se to málo? Možná ano, na druhou stranu je to množství energie, které by s přehledem zvládalo nabíjet třeba pět mobilních telefonů, nebo jeden úspornější notebook. A to celé při efektivitě výrazně přesahující 90%.

Na celém tomto pokusu je úžasné zejména to, že v podstatě nevyžaduje žádnou novou technologii, celé to lze "zmáknout" s prostředky, které jsou známé desítky let. Vlastně je to takový nápad, na který v uplynulém století mohl přijít kdokoliv a kdykoliv.

A zatímco se vědci usilovně snaží přivést tento systém do běžné praxe, následný výzkum rozhodně nespí. Další aplikací Soljaĉićova poznatku by mohly být třeba dálnice, které by nabíjely elektromobily za jízdy. Vědci ze Stanfordské univerzity tvrdí, že by tímto způsobem byli schopni přenést 10kW s 97% účinností za 7 mikrosekund - což by bylo pro dálniční využití dostatečné. Tato aplikace by samozřejmě mohla (a docela pravděpodobně bude) znamenat revoluci v automobilovém průmyslu, protože otevírá pro elektromobily zatím netušené možnosti v podobě delšího dojezdu při potřebě baterií o menší kapacitě.

Nevím, jak vám, ale mně se při čtení této zprávy rozsvítilo v mozku pomyslné varovné světélko. Pro mne osobně tato technologie přináší řadu potenciálních problémů, například otázku účtování. Tak trochu mi připadá, že celý systém individuálního účtování by byl zásadně složitější než systém přenosu energie.

A co když budete chtít vyrazit mimo dálnici? Elektromobil bez vlastního zdroje energie s malou kapacitou baterií pro to určitě nebude nejvhodnějším prostředkem, i když si troufnu říct, že pro státní aparáty bude volbou preferovanou.

Celý systém bezdrátového přenosu energie je pozoruhodný svou účinností, Nikola Tesla si o takové efektivitě mohl nechat jen zdát (a věřím, že nechával); údajně se má pohybovat na podobné úrovni, jakou mají dnešní mobilní nabíječky, což je kolem 98%. Problém je v tom, že narozdíl od běžných nabíječek, které využívají stávající infrastrukturu, vyžaduje WiTricity novou. Samozřejmě, člověk si dovede představit desítky použití, které by usnadňovaly život, ale...

Trochu mám obavy z kolektivizace zdrojů, ke které zdá se moderní euroatlantická civilizace opět spěje. Já vím, že elektřina se mnohem efektivněji vyrábí ve velkém, ale na druhou stranu také vím, že největší deviza současného automobilu je ta, že můžete jet kdy chcete kam chcete a nemusíte se řídit tím, kdo naplánuje dobíjecí stanice.

Proto pozor na rovnováhu mezi leností a vynalézavostí - obě dvě vlastnosti spolu musí být v rovnováze, aby se lidstvo neustále posunovalo dál. Držím palce.

P.S.: Všechno nejlepší, Curiosity!