Nedostatek peněz ve školství je trvalým zaklínadlem pro všechny problémy. Učitelé dostávají málo peněz za svou práci, školy mají málo peněz na provoz a na pomůcky, nemáme peníze na učebnice, nemáme peníze na počítače, nemáme peníze na interaktivní tabule, nemáme peníze na odborné vybavení pracoven, nemáme peníze na nic, proto jsou naše výsledky takové, jaké jsou.

Abych pravdu řekl, já osobně tento názor úplně nesdílím. Problémy financování školství jsou hluboké a spíše než po populistických řešeních (přidáme dvě stovky všem / ubereme tisíc korun všem) volají po důrazné systémové změně. Prosadit takovou změnu rozhodně není v silách běžného občana, ba dokonce se obávám, že ani mnoha odborníků. Situace ohledně financování školství vypadá momentálně tak, že systém je tak labilní, že stačí téměř libovolné postrčení, aby se začal nekontrolovatelně hroutit. A to určitě běžný občan ani odborník, ba ani politik nechce.

Učitelům tedy nepřidáme, hodnotící tabulky nezměníme, může tedy občan něco dělat?

Na jednu věc si ředitelé a učitelé stěžují poměrně častěji než na věci ostatní - na nedostatek peněz na materiální zajištění výuky. Může to znamenat cokoliv, od sešitů pro děti na prvním stupni, po interaktivní tabule, vybavení počítačové pracovny, nový povrch na školním hřišti nebo vytvoření učebny jazyků. Ty šťastnější školy mají své sponzory, školám z bohatších oblastí mohou finančně vypomoci rodiče, ale to všechno jsou spíš takové kapky v moři. Většina škol se shodne na tom, že lepší materiální zázemí by jim usnadnilo poskytování kvalitnějšího vzdělávání.

O tom si samozřejmě můžeme myslet své, já osobně se například netajím tím, že nejsem vyložený zastánce interaktivních tabulí, ale pravdou je, že jsem už viděl i hodiny, kde měly smysl. Znám učitele, kteří je skutečně umí využívat. To ale není důležité, důležité je, jestli se s tím dá něco dělat.

A já jsem přesvědčen, že dá.

Většina lidí, kterých jsem se ptal na to, co by je motivovalo dát sponzorský příspěvek (byť v minimální výši) škole, mi odpovídala v tomto smyslu:

  1. Chci přesně znát účel příspěvku.
  2. Musím být přesvědčen, že škola využije můj příspěvek tak, jak říká.
  3. Chci vidět, že ten příspěvek má nějaký smysl.:
  4. Chci vidět výsledek.
  5. Nechci s tím mít zbytečné problémy.
Když jsem si to takhle sepsal, napadlo mne, co s tím.
  1. Konkrétní učitel si napíše konkrétní projekt, na který by rád získal příspěvek. Čím zajímavější projekt bude, tím větší šanci má na získání peněz.
  2. Škola by dostala příspěvek na základě smlouvy o sponzorském daru, ve kterém by byl přímo dán účel. Druhou variantou je přímé poskytnutí předmětu daru.
  3. Projekt musí motivovat dárce - je to zároveň i tolik potřebný kontakt s reálným světem pro učitele. Je jejich primárním úkolem přesvědčit veřejnost, že jejich práce má konkrétní význam a smysl a zároveň mohou získat zpětnou vazbu prostřednictvím daru.
  4. Výsledky jsou v tomto případě dva. Za prvé je to ten konkrétní dar, za druhé je to zhodnocení úspěšnosti, které napíše příjemce daru po určité době tak, aby se dárci měli možnost dozvědět, zda-li dar skutečně plní svůj účel.
  5. Administrativní otázku by převzal zastřešující projekt, takže jednotliví dárci by (pokud by nechtěli) nemuseli mít se svým darem žádné starosti.
Pro shromažďování projektů by byl vytvořen webový portál, na kterém by zveřejňovaly jak jednotlivé projekty, tak i příspěvky. Nebylo by tedy nutné zaplatit celý projekt, stačilo by přispět třeba desetikorunou.

Jsem si samozřejmě vědom, že podobný projekt má spoustu úskalí, vím, že je na tom potřeba odvést velké množství práce. Uvědomuji si, že pro běžný provoz je toho potřeba mnohem víc než jen nápad, ale také věřím, že pokud to zaujme ty správné lidi, najdou se způsoby, jak ho uvést do praxe. Třeba jste to zrovna vy!

Zaujala vás tato myšlenka? Pokud ano, nabízím ještě jednou stručné shrnutí, o co se vlastně jedná:

  • Je to způsob, jak dostat konkrétní peníze na konrétní bolavá místa ve školství. Protože zdrojem peněz nejsou neadresné dotace, ale konkrétní dárci, věřím, že budou vybrány ty nejlepší projekty.
  • Je to možnost pro každého ovlivnit buď dění ve "své" škole (bude-li mít vypsány projekty), nebo ve škole, která podle něj nabízí nejzajímavější projekty s tím, že konkrétní částku si zvolí sám dle svého uvážení.
  • Je to jedinečný způsob pro pedagogy, jak přesvědčit veřejnost, že jsou schopni dělat svou práci tak, aby v ní veřejnost viděla smysl. Zároveň je to možnost pro veřejnost ocenit konkrétní práci a tím vracet smysl často bezútěšnému snažení pedagogických pracovníků.
  • Je to způsob zjednodušení poskytování darů školám bez zbytečné administrativy pro dárce a pro školy možnost získat peníze na konkrétní věci, které nejsou schvalovány nějakými komisemi, ale konkrétními dárci.
Jestli jste i po tomto shrnutí stále "chyceni", ať už tím, že byste byli ochotni na takové projekty přispět, nebo byste se rádi zapojili do budování, všechny vaše reakce velice rád uvítám na e-mailu penizeskolam@postblue.cz, zde v komentářích pod článkem, nebo na Twitteru (@postbluecz).