Je pět věcí, na které má snad každý občan naší země názor: Fotbal, pivo, školství, zdravotnictví a výběrová řízení. To, že jsou výběrová řízení u nás problém, ví samozřejmě každý. Už zdaleka ne každý ale ví, že problémem je výběrové řízení jako takové, nejenom to české.

Klíčem k úspěšnému výběrovému řízení je správné zadání. V zadání je potřeba specifikovat, co vlastně chci - a v tom je ten problém. Pokud specifikuji podmínky příliš přesně, omezím tím počet těch, kteří jeho nároky splní, což může, ale nemusí být žádoucí. V případě zmiňovaných Passatů stačila dokonce jedna vhodně zvolená podmínka (vyhřívané čelní sklo), aby byl výsledek řízení předem jasný - žádná jiná automobilka ho totiž nebyla schopna dodat.

Nejsem přesvědčen, že tento případ byl klasickým případem do nebe volající korupce, jak si (soudě dle reakcí) myslí většina čtenářů automobilových webů, ale spíše případem klasického českého šlendriánu. Však my jsme to prostě vzali z katalogu, šéfe.

Tento přístup je ale nebezpečný. Nechci polemizovat o tom, jestli jsou Passaty R36 špatná auta, nevhodná pro tyto účely, dokonce ani o tom, jestli je Policie vůbec potřebuje. Problém leží v tom, že takto odfláknutým výběrovým řízením si zadavatel uzavírá cestu k lepším řešením. Troufnu si tvrdit, že hlídkujícím policistům bude jedno, jestli budou jezdit ve VW, Opelu nebo třeba Volvu. Pro ně bude důležité, že dostanou názor, který jim umožní splnit nároky, které na ně klade zaměstavatel (pro jistotu opět zdůrazňuji, že neřeším, jestli jsou vůbec potřební, to jednoduše není problém jejich, ale někoho úplně jiného). A dost možná by se ukázalo, že by ty jiné nástroje nabídly třeba něco navíc, i když by neměly vyhřívané čelní sklo.

Policie ČR nakonec podmínky výběrového řízení upravila, což podle mne ukazuje právě na to, že to byl šlendrián, než na to, že by to byla nějaká obrovská korupce. Ale problém pravděpodobně zůstal, zůstává v desítkách zpackaných výběrových řízení, které jsou pouze malou domů pro zavedené firmy. Ani nemusí být spřátelené, stačí, že svou práci nakonec nějak odvedou. Úředník rozhoduje o cizích penězích, nechce mít komplikace. Pokud je nějak motivován, je to prvoplánové šetření, ne kvalita.

Klasické důkazy toho existují například ve školství. Chcete-li práci snů, staňte se školním fotografem. Nebo dodavatelem nábytku. Máte-li trochu štěstí a dodržujete pár základních pravidel (Například si uvědomujete, že většina prací se ve školství děje přes hlavní prázdniny. Nechápu, co je na tom pro tak velkou část dodavatelů nepochopitelného.), máte o kšeft vystaráno na hezkých pár let dopředu. Co na tom, že svou práci neděláte pořádně. O prázdninách tam nejsou ti, kteří budou vaše výsledky denně používat, jsou tam ti, kterým je to vlastně úplně jedno.

Pravda je, že ve vedoucích funkcích se najdou i slušní lidé, kteří se ke své práci staví zodpovědně a dělají skutečně vše, co je v jejich silách. Problém je, že co se výběrových řízení týče, nemívají jejich síly zrovna svůj den. Za všechny stačí určitě jeden příklad, který mi vyprávěla kolegyně:

"A k čemu mi je to výběrové řízení? Já na něj čerpám peníze z evropských fondů, kde mám přímo předepsáno, že jediným kritériem je cena. Takže se mi přihlásí deset firem, jedna z nich nabídne o 30% nižší cenu než ostatní. A já ji prostě musím vybrat. I když vím moc dobře, že ta práce nebude stát za nic, protože už nám tu několikrát něco dělali. Vím, že třetinu věcí budeme muset předělat hned a další polovinu do půl roku. Vím, že se celá zakázka prodraží možná čtyřnásobně. A vím, že na ten rozdíl budu muset najít někde peníze. Vím, že by bylo jednodušší to financovat ze svých zdrojů, ale ty mi zřizovatel neuvolní, i když ví, že to ve finále bude stát mnohem víc. Paradoxem je, že z toho nakonec nikdo nebude mít nic navíc - firma si najme špatně placené dělníky, kteří odvedou špatnou práci. Vedení firmy si nerozdělí nijak velké odměny, protože ta cena byla reálně pod tím, za co se to dá regulérně udělat. Já z toho mám jenom starosti a ke zřizovateli neteče nic, protože oni to dělají prostě příliš levně, a i když ošidí, co se dá, tu práci prostě odvést musí. Ve finále z toho nemá nikdo nic, jenom všichni ostudu a podezření z korupce v očích veřejnosti. Je to prostě ukázka naprostého úřednického nezájmu, ničeho jiného. A to je to, v čem se u nás topí miliardy. Korupce? Jistě, problém, ale když se na to podívám cynicky, prospěch to přinese aspoň někomu. Tohle nepřinese prospěch nikomu. To jsou prostě peníze vyhozené z okna."

Je potřeba k tomu něco dodávat?