Němečtí výzkumníci zjistili, že naše drahá planeta je pravděpodobně úplně v pytli. Jedinou cestou z pytle ven je okamžitě přestat spalovat veškerá fosilní paliva. Pokud nepřestaneme a budeme pokračovat v současném kurzu, v roce 2150 pravděpodobně zahubíme život v oceánech, protože ty naakumulují tolik oxidu uhličitého, že v nich zanikne život tak, jak ho známe.

2150?

Jako vážně?

Nepátral jsem po tom, co jsou oni výzkumníci zač (vy můžete, odkaz na původní článek je zde), ale já osobně, i když nejsem žádný výzkumník, vidím problém právě v tom "současném kurzu", neboli "business as usual", jak ho nazývají oni sami. Stejně jako jsou nevyzpytatelné cesty Boží, jsou stejně nevyzpytatelné i cesty technologického pokroku. Kouzlo budoucnosti je právě v tom, že ji nelze efektivně předpovídat. V sedmdesátých letech minulého století lidstvo očekávalo, že během pár desetiletí budou reálné základny na Měsíci, případně kolonizace Marsu. Lidstvo bylo tehdy opojeno vesmírným výzkumem, proto předpokládalo, že budoucnost bude patřit vesmírnému výzkumu. Kdybyste nějakému tehdejšímu futurologovi řekli, že za čtyřicet let už nebudou existovat ani raketoplány, že výzkum vesmíru bude odstaven na druhou kolej a zasluhovat se o něj budou zejména soukromé společnosti, a že nejpřevratnějším vynálezem bude mobilní internet, tak by se vám vysmál. Co, vysmál, řekl by vám, že jste blázni.

A přece se to stalo.

Scénář je vždy stejný - člověk míní, lidstvo mění.

Změna klimatu je rozhodně ožehavý problém. Bohužel je to problém mnohem více společenský, než technický, nebo dokonce technologický. Je nade vší pochyby jasné, že se žádné katastrofické scénáře nenaplňují. Naopak, lidé obecně i planeta se má čím dál lépe. Lidstvo po sobě postupně uklízí, dává dohromady tu spoušť, kterou natropilo v industriálních letech. A úspěšně, můžete to přece vidět všude okolo sebe. Přesto neustále slyšíme, že se blíží další a další apokalypsy.

Základní kámen úrazu je v tom, že zatímco technologický pokrok je v podstatě nezastavitelný a hlavně nepředvídatelný, společnosti se naopak vyvíjejí poměrně předvídatelně a mnohem pomaleji (pesimista by dokonce mohl říct, že vůbec). Kdyby byly mysli obyčejných lidí osvícené stejně, jako jsou mysli vynálezců a inovátorů, nebyl by v tom problém. Společenské uspořádání by pružně reagovalo na nové výzvy a potřeby. Protože tomu tak ale není, nutně se společenský řád neustále dostává do rozporu s realitou.

Většina dystopických vizí počítá s nějakou formou totalitní společnosti. Je to proto, že totalita byla pro jejich autory ztělesněním toho, co se stane se společností, kde budou technické vymoženosti ovládat pouze vybrané skupiny lidí. Přitom se (naštěstí) ukazuje, že vývoj tímto směrem vůbec nejde. Současné totalitní praktiky (i v relativně svobodných státech, jako je třeba ČR) jsou pouhým záchvěvem "starých struktur", tedy lidí, kteří sice formálně vládnou, ale postupně ztrácí skutečný vliv nad životy svých "poddaných". Mnohem pravděpodobnější než vize typu 1984 jsou scénáře, ve kterých současné státy nahradí celky mnohem menší, na úrovni jednotlivých aglomerací, případně státy virtuální, které nebudou se skutečným územím souviset vůbec. Ano, bude to přinášet úplně jiné problémy a ano, občané budou nostalgicky vzpomínat na to, jaké to bylo skvělé, když strejda Andrej zaváděl EET, ale ve skutečnosti se s největší pravděpodobností budou mít všichni lépe, příroda na tom bude lépe, divočina se bude rozrůstat a vzrůstající počet lidí bude živit stále menší výměra zemědělské půdy. Tak tomu dosud vždy bylo a není vůbec žádný důvod domnívat se, že tomu tak nebude i nadále.

Takže, vážení němečtí i další výzkumníci - zkoumejte dále, potřebujeme vás. Potřebujeme každý nápad, který bude řešit nějaký problém teď i v budoucnosti. Jenom nás prosím zbytečně nestrašte, a už vůbec ne tím, co bude v roce 2150.