…letos je to důležité!

TL;DR: Není.

Máme před sebou další osudové volby, které rozhodnou o směřování naší země minimálně na další dvě století, nebo tak nějak se to prezentuje. Vezmu-li v potaz fakt, že při současném rozložení sil na naší politické scéně jsou volby zajímavé zhruba tak jako volba, jestli si uhryzat pravou nebo levou nohu, fascinace lidí volbami mne nepřestává fascinovat. Přitom letos jsou si všechny strany podobné snad ještě víc než kdy jindy. Tentokrát už se nikdo ani nesnaží vytahovat nějaká alespoň marginálně zajímavá témata, něco, co by mělo potenciál naši budoucnost skutečně ovlivnit. Celé je to nezajímavé dokonce i jako estráda.

Aktuální situace přitom nutí alespoň k malému zamyšlení. Celý tento boj s pandemií ve skutečnosti nemá nic společného s vědou. Každý alespoň průměrně inteligentní člověk rámcově rozumí tomu, jak věda funguje. Aktuální situace spíš ukazuje na to, že lidé jsou tak nějak unaveni z demokracie.

Nám, patřícím mezi těch 20 % pracujících, kteří mohou relativně bez problémů pracovat z domova, připadá, že se vlastně nic zvláštního neděje. Zvykli jsme si na to, vesele si o tom vyprávíme na sociálních sítích, a těšíme se, až se zase po skoro dvou letech budeme moci pravidelně hádat v hospodě. Některým z nás to vyhovovalo více, jiným méně, ale většina z nás úplně zapomíná na těch 80 %, kteří to vidí úplně jinak.

Pro nás je snadné mluvit o demokracii a o tom, jak jsou letošní volby důležité. Mnoho lidí ale na vlastní kůži poznalo, jak moc demokratické to naše pojetí demokracie ve skutečnosti je. Ústava sice říká, že lid je zdrojem veškeré státní moci, ale – ruku na srdce – ono to tak úplně nevypadá. Státní moc vydává desítky protichůdných opatření, které si sama sobě ruší, svojí moc zcela nepokrytě zneužívá, a jediné, co s tím občan může dělat, je tomu přihlížet.

Přitom u nás to všechno funguje tak nějak hezky, česky. Nějak bylo, nějak bude. Ať už máte na současné dění názor jakýkoliv, jen těžko se ale dá přehlédnout fakt, že zatímco v Austrálii státní moc posílá na své neposlušné občany armádu, skandinávské země už zrušily veškerá opatření a s opětovným zavedením nepočítají.

Někdy se bavím rozhořčenými výkřiky, jak jsme si tohle mohli nechat líbit? Jak je možné, že jsme si nechali vnutit taková omezení? Jenže – co jsme s tím měli dělat? Volby v zastupitelské demokracii jsou bianco šek, po jehož vystavení už můžeme jen držet hubu a krok. Neexistuje žádná legální možnost, jak něco změnit.

Ve škole nás samozřejmě učili, jak systém funguje. Občas to i někdo řekne nahlas (a dost možná tomu někdo i věří) – každý má přece možnost založit si politickou stranu, uspět ve volbách a změnit to, na čem mu záleží. Myslím, že většina lidí ještě na té škole pochopila, že to je čistá utopie.

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč politika přitahuje určitý typ lidí? Existuje na to spousta studií, které jsou všechny určitě do jisté míry pravdivé, ale většina z těch, co jsem četl, pomíjí jednu věc – peníze. Znám hned několik lidí, které bych v politice viděl rád, protože jsem přesvědčen, že by vedení státu prospěli. Ale proč by to dělali? Pro všechny bez výjimky by to znamenalo radikální zhoršení jejich finanční situace a vzhledem k náročnosti práce třeba i rozpad rodiny a dost možná skvrnu na pověsti do konce života. Do politiky může jít jen ten, koho tohle neohrožuje. A šance, že to bude někdo, kdo by k tomu všemu mohl ještě sloužit jako vzor, je velmi malá.

Ale i kdyby se vám to celé povedlo, je to běh na velmi dlouhou trať. Systém má tak obrovskou setrvačnost, že reálně v něm něco změnit je proces, který zabere mnoho let. Volby jsou prostě jen šaráda pro plebs, aby nedošel na vrchnost s vidlemi. A jak je vidět, funguje to dokonale.

Takže ne, letošní volby nebudou přelomové, ani osudové. Ony vůbec nic nezmění, stejně jako kterékoliv jiné volby. Protože nejsou špatně politici ani strany, špatně je celý systém. Dokud nezačneme seriózně mluvit o tom, jak z té naší demokracie udělat opravdovou demokracii, ve které se lid bude moci reálně podílet na výkonu moci, a ve které bude existovat reálná zodpovědnost, do té doby sorry jako, ale nehraju. A vy se nebojte přiznat, že nechcete hrát taky. Protože je to jediná možnost, jak z toho ven.

P.S.: Jedna věc mi nejde do hlavy. Proč je vždycky před volbami takový tlak na to chození k volbám? Dokonce ve smyslu „volte, koho chcete, ale hlavně volte“? Přece čistě z logického hlediska, když nejdu k volbám já, znamená to, že váš hlas má větší váhu. Logické by tedy bylo naopak přemlouvat lidi, ať k volbám nechodí, protože pak je větší šance, že dopadnou tak, jak chci já…