Ten koncept známe již šestnáct století, ale stále se s ním nemůžeme smířit. Zvláštní je, že čím svobodnější doba, tím volnější je jejich chápání. Musíme skutečně prožít nesvobodu, abychom pochopili? Je totalita potřebná pro rozvoj dobrých mravů?
Kacířské myšlenky... jenže sedm ctností stále postrádáme, u dětí i dospělých. Ale jak mají děti pochopit, když nemají nikoho, kdo by jim vysvětlil, k čemu se máme upínat? A proč? Učíme je nesoutěžit, nevnímat rozdíly, nerozdělovat lidi na lepší a horší.
Jsem proti.
Musíme soutěžit, protože tato soutěž nás dělá lepšími lidmi. Doba se mění, ale disciplíny zůstávají stále stejné.
Pokora před tím, co nevím. Protože v dnešní době je příliš jednoduché podlehnout iluzi, že víme vše.
Štědrost k ostatním i k sobě samému. Protože rozhazovat i lakotit je snadné.
Přejícnost a obdiv jako základní motor pokroku. Protože sami nedokážeme nic.
Mírumilovnost, trpělivost, shovívavost, vyrovnanost. Protože vztek, pomsta ani závist nepřinášejí skutečná řešení.
Cudnost v mysli i v činech. Protože cudnost není strach, ale úcta k druhému.
Střídmost a sebeovládání. Protože příliš mnoho čehokoliv narušuje rovnováhu světa.
Činorodost, iniciativa a píle. Protože v lenosti je zapomnění.
A v zapomnění je smrt.