Nebaví

Nebaví

Musím říct, že už mě to české sebemrskačství nebaví. Zase jsem se dozvěděl, že ta situace u nás je způsobená tím, že "nedodržujeme opatření". I když se tomu snažím programově vyhýbat, veškeré debaty mimo nějaké dané téma (a i spousta tematických) se stočí tímto směrem. Naposledy v pátek se kolegové na jednom meetingu hodinu hádali o tom, jestli je bezpečné vylézt ven bez protichemického skafandru, a kdo to nedělá, hazarduje s životy nás všech - nebo aspoň tak nějak mi to znělo.

Za poslední tři měsíce jsem nacestoval cca 30 000 km po celé Evropě, od Norska po Řecko, od Španělska po Rumunsko. A můžu vám říct jednu věc. Jestli někdo skutečně poctivě dodržuje sebenesmyslnější nařízení, tak jsou to Češi. I na té nejzapadlejší benzínce v Dlouhé Lhotě za Lesem má obsluha roušku, sedí za plexi, pouští tam tři lidi, a když platíte kartou, nedívá se na vás jako na zloděje. To se vám nestane v Německu, Rakousku ani ve Francii. Mimo velká města máte občas pocit, že se nic neděje. Pokud už někdo roušku má, tak ji buď má pod bradou, nebo je to cizinec. Obchody mají občas zapáskované non-essential zboží, ale když potřebujete, stejně vám ho prodají. Na venkově dokonce sem tam narazíte i na otevřenou restauraci. Tohle se vám v Čechách nestane. Většina lidí tady je poctivých a opravdu se snaží ta opatření dodržovat. A ten zbytek se bojí, že ho někdo udá.

Letos jsem byl už třikrát ve Švédsku. Není pravda, že by tam žádná opatření nebyla, ale život tam funguje relativně normálně. Lidé žijí, pracují, vysedávají se v parcích, baví se. V hotelu dostanete normální snídani. Nechávám se poctivě testovat několikrát měsíčně, stále negativní. Za letošní zimu jsem neměl ani rýmu, je vidět, že ta základní opatření prostě fungují - taková, která dodržují i v tom Švédsku. Odstup od cizích lidí, dezinfikovat ruce, a zůstat doma, když jsem nemocný.

Říká se, že máme jedny z nejhorších čísel na světě. Jestli je to pravda nevím, protože to neumím ověřit (a ani nemám ambice to dělat), ale pokud to tak opravdu je, pak mi z toho vychází, že to není navzdory opatřením, ale kvůli nim. Těm opatřením, která zasahují českou společnost tak hluboce, že už ani nemám chuť se bavit s kamarády o čemkoliv, protože se vždycky dostaneme k tomu samému. Těm opatřením, která se snaží naprostá většina společnosti tak úzkostlivě dodržovat, i když je vůbec nechápe. Ono to totiž bude možná pro některé lidi překvapení, ale nikdo nechce být nemocný. Nikdo nechce, aby mu zemřeli rodiče. A každý obětuje dobrovolně část své ekonomické prosperity, pokud bude mít pocit, že to pomůže. Ale ta arogance moci, která nám říká - Jak si to dovolujete? Jak si dovolujete nedodržovat to, co vám nařizujeme? Ta za to může.

Nejsem žádným popíračem koronaviru. Tvrdím jen, že současná opatření a úzkostlivá snaha o jejich dodržování situaci nejen nepomáhají, ale dokonce ji aktivně zhoršují. Proto vás prosím - udělejme krok zpátky, nadechněme se a podívejme se na to s čistou hlavou.

Zrušme všechna opatření mimo těch úplně základních a zdroje, které věnujeme do jejich naplňování, vynucování a kompenzování pojďme věnovat do vzdělávání lidí. Naučme lidi všechno, co o koronaviru víme, ať se mohou sami zodpovědně rozhodnout, jak rizikové je to, co potřebují nebo chtějí dělat, a jak to riziko snížit. Lidé totiž nejsou hloupí. MY nejsme hloupí. Nechceme být nemocní a nechceme ani, aby byli nemocní lidé kolem nás. Po roce opatření jsou ale lidé, kteří stále nevědí, co mají dělat, když jsou testovaní pozitivně. Ale vědí, že od pondělí nebudou moci opustit svůj domovský okres.

Nevím, jak vás, ale mě už to prostě nebaví. A začínám mít intenzivní pocit, že už to takhle dál prostě nejde.